| Úvod | ||||
| Pojezdy | ||||
| Vagóny | ||||
| Fotky | ||||
Technika
| ||||
| Historie | ||||
| Vozidla | ||||
| Výstavba |
Typy osobních vozů určených pro dálkovou vznikly z potřeby sjednocení typové roztříštěnosti zejména v mezinárodní dopravě. Historickým vývojem se vyvinuly tři základní typy osobních vozů pro rychlou dálkovou dopravu
Začátkem šedesátých let začala Mezinárodní železniční unie UIC řešit požadavek na sjednocení osobních vozů pro rychlíkovou dopravu. Na podnět Německé demokratické republiky NDR vznikly vozy standardní délky 24,5 metrů. NDR byla hlavním dodavatelem osobních vozů typu Y v celém východním bloku a standardy vozů typu Y převzaly později i některé země západního bloku, kde se
ale rozvíjely vozy typu x. Typ Y byl doménou především východního bloku a východoněmeckých konstruktérů.
Šířka skříně byla normována na 2882 mm. Výrazným znakem těchto vozů je tvar střechy, jejíž výška byla bohatě dimenzována z důvodů vytvoření prostoru pro vzduchotechniku. Dalšími charakteristickými znaky těchto vozů jsou otočné skládací nástupní dveře, dvoukřídlé posuvné čelní dveře, přechody mezi vozy pomocí sklopných přechodových můstků a pryžových návalků, kromě parního nízkotlakého topení musely být vozy vybaveny též topením elektrickým s automatickým přepínačem napětí. Součástí norem o sjednocení technických parametrů vozů byla i jednotné parametry oddílu pro cestujíci kupé druhé třídy (1900 mm) s počtem osmi sedadel potažených koženkou a první třídy (2113 mm) s počtem šesti sedadel s textilním potahem.
Existují tři typy vozů Y a to B, Y/B a Y/B70. Prvních 48 vozů typ B bylo vyrobenu ve vagonce
ve východoněmeckém Bautzenu v roce 1962 pro tamní železniční správu DR Jednalo se o řadu Bg (později Bme).
Od roku 1966 u vozů typu Y dochází ke konstrukčním změnám, u nichž je z vnějšku patrná změna v zaoblení konce střechy, kde bylo původní mohutné zaoblení nahrazeno mírným zaoblením hrany. Do roku 1970 se vozy s těmito změnami vyrábějí a tato konstrukční změna je označena jako typ Y/B.
Další významná změna v konstrukci vozů typu Y nastala v roce 1969. U vozů označených jako typ Y/B 70. Původní konstrukce vytápění vozů pomocí elektrických odporových topnic umístěných nad podlahou pod oknem v kupé doplněných střešním kaloriferem bylo nahrazeno novým, umístěným ve skříních zavěšených pod vozem. Kalorifer má topné spirály rozdělené na dvě větvě a jeho ventilátor žene ohřátý vzduch kanálem po celé délce vozu do výdechů pod sedadly. Systém vytápění je dvoukanálový. Druhý paralelní kanál rozvádí studený vzduch, který je možné pomocí oddílových regulátorů míchat se vzduchem ohřátým a tím je umožněna regulace teploty. V souvislosti se změnou systému vytápění se jednalo též o snížení výšky střechy původně zvýšené právě kvůli vytápění ve střeše vozu o 20 cm na 4050 mm od temene kolejnice. Nakonec ale zvítězil požadavek na jednotný vzhled a výška vozu zůstala zachována. Nově bylo instalováno centrální zavírání nástupních dveří s automatickým zajištěním při rychlosti vyšší než 5 km/h. Zvýšil se počet schůdků k nástupním dveřím ze dvou na tři. Prototypy byly vyrobeny v roce 1971 jako řada Bme.
Německé spolkové dráhy DB se hned po svém vzniku zabývaly vývojem nové generace rychlých osobních vozů. Byly to původně vozy o délce 23 metrům, ale jídelní, spací a salonní vozy se již v té době vyráběly v délkách 26 metrů. První vozy o délce 26.4 metru byly dodány v roce 1951 jako vozy typu Ym, později Y l Označení "m" znamená v mezinárodním značení vozů vůz delší nez 24.5 metrů.
Z důvodů vybočování v obloucích byla skříň vozu zúžena na 2825 mm (pro kratší vozy může činit i 3100 mm). Počet oddílů byl v první třídě stanoven na 12 a ve druhé deset. V roce 1963 byla šířka okna vozu X-UIC stanovena na 1200 mm a počet oddílů ve voze byl o jeden snížen. V Německu se vozy typu X osazovaly podvozky Minden Deutz MD 50, v Itálii se pod tyto vozy vázaly podvozky 24 FS, později Fiat typ F.75, které se vázaly i pod první vozy typu Z . Podvozky typu Minden Deutz se začaly vybavovat kotoučovou brzdou a rychlost vozů tak mohla být zvýšena na 160 km/h. Po roce 1974 se s plánovaným požitím v síti vlaků inter-city (inter-city system byl spuštěn 26.9.1971) začaly vozy typu x vybavovat magnetickou kolejnicovou brzdou a rychlost se tak mohla dále zvýšit na 200 km/h
| Délka přes nárazníky | 26,40 m |
| Šířka skříně | 2825 mm |
| Celková výška | 4,05 m |
| Vzdálenost otočných čepů | 19,00 m |
| Maximální rychlost | 140 až 200 km/h |
Eurofima-Wagens, tak se říká těmto vozům s jednotnými technickými parametry, které společně nakupovaly evropské železniční
společnosti za finanční pomoci evropské společnosti pro financování železničních projektů Eurofima. Tato firma byla hlavním finančníkem
jednotného normalizovaného standardu vozů typu Z, kde je požit větší podíl normalizovaných komponent. Jedním z důvodů vniku jednotné řady vozů byla nižší cena při nákupu většího počtu shodných dílů.
Vnější rozměry vozů typu X zůstaly zachovány, byly však určeny jednotné požadavky na různé funkční celky, jako třeba povinné dosazení klimatizace, namísto skládacích otočných dveří se dosazovaly dveře posuvné později nově vyvinuté doplněné sklápěcími schůdky. U tohoto typu je Ve druhé vozové třídě 11 oddílů a v první 9 oddílů.
V roce 1976 Eurofima objednala prvních 500 sériově vyrobených vozů pro několik železničních správ. Na všechna vozidla byly použity podvozky typu Fiat Y S 0272. Vybyvení interiéru bylo podle návrhu Západoněmecké DB. Podobně jako vozy typu X měly dodané vozy samonosnou ocelovou konstrukci, délku přes nárazníky 26.4 m, šířku skříně vozu 2825 mmm a výška od temene kolejnice 4.05 m. Stejně jako první prototypy vozu UIC-Z ( vozy řady ABwümz 227 a Bwümz 237) byla šířka oken, vyrobených z vrstveného skla, ve druhé třídě 1200 mm a v první 1400 mm. Použita byla klimatizace dvoukanálového systému. Vstupní dveře byly typu Bode-Wegmann. 75 procent brzdícího účinku zajišťovaly brzdové kotouče a zbývajících 25 procent brzdové špalíky, dosazené kvůli čištění a zdrsnění jízdní plochy kol. Byla provedena příprava pro instalaci kolejnicové brzdy nutné při zvýšení rychlosti vozu na 200 km/h.
Vozy typu Z se rozdělují ještě na podskupiny: typ UIC Z1
vagony. cz / technika / typy osobních vozů |