Typy osobních vozů

Typy osobních vozů určených pro dálkovou dopravu vznikly z potřeby sjednocení typové roztříštěnosti zejména v mezinárodní dopravě. Postupně vznikly standartní typy osobních vozů pro mezinárodní přepravu, které jsou popsány v normě UIC 567.
tab. 1: typy vozů UIC
vozy typunorma UICrok vydání
X567-11978
Y567-11978
Z567-21991
A567-51995
B567-61995
M567-71995

Zavedení mezinárodních standardů konstrukce osobních vozů se projevilo i v konstrukci vozů pro regionální dopravu, kde jsou často využívány unifikované rozměry skříně vozu.

Vozy typu Y

Začátkem šedesátých let dvacátého století začala Mezinárodní železniční unie UIC řešit požadavek na sjednocení konstrukce osobních vozů pro rychlíkovou dopravu. Na podnět kostruktérů z Německé demokratické republiky NDR (východní část rozděleného Německa) vznikly vozy standardní délky přes nárazníky 24 500 mm, rozvoru otočných čepů podvozků 17 200 mm, označované jako vozy typu Y. Firma VEB Waggonbau Bautzen byla hlavním dodavatelem osobních vozů typu Y v celém východním bloku a standardy vozů typu Y používaly i některé země západního bloku, kde ale byly preferovány vozy typu X. Typ Y byl doménou především východního bloku a východoněmeckých konstruktérů.
typ Y/B70, vůz druhé třídy se služebním a zavazadlovým oddílem řady BDs
obr. 1: typ Y/B70, vůz druhé třídy se služebním a zavazadlovým oddílem řady BDs

Výrazným znakem vozů typu Y je tvar střechy (obr. 1), jejíž výška byla bohatě dimenzována z důvodů vytvoření prostoru pro vzduchotechniku, výška vozu na temenem kolejnice tak dosáhla 4230 mm. Skříň vozu o délce 24 200 mm přesahuje přes čelníky spodku vozu, délka spodku vozu (vzdálenost čelníků s upevněnými nárazníky) je 23 200 mm.

Nástupní prostory s otočnými skládacími nástupními dveřmi o světlé šířce 740 mm jsou umístěny u čel vozů, čelní dveře jsou posuvné dvoukřídlé se světlou šířkou 960 mm, přechody mezi vozy jsou řešeny sklopnými přechodovými můstky a pryžovými návalky. Polospouštěcí okna v oddílech mají jednotnou šířku 1200 mm.
vůz typ B, původní řada ABatyp Y/B70, řada A
obr.2: typ B, původní řada ABaobr. 3: typ Y/B70, řada A

Kromě parního nízkotlakého topení musely být vozy vybaveny též topením elektrickým s automatickým přepínačem napětí, zářivkovým osvětlením a průběžným vedením UIC. Vozy typu Y jezdily převážně s podvozky Görlitz. Součástí norem o sjednocení technických parametrů vozů v mezinárodní dopravě byly i jednotné parametry oddílu pro cestujíci. Kupé druhé třídy má minimální šířku 1900 mm s osmi sedadly potaženými koženkou (obr. 5), kupé první třídy má minimální šířku 2113 mm se šesti sedadly s textilním potahem.

Typ B

Ve vagonce ve východoněmeckém Bautzenu bylo v roce 1962 vyrobeno 48 vozů řady Bg (později Bme) pro tamní železniční správu DR, které se později staly vzorem pro vozy typu Y. Vozy typu B splňovaly požadavky OSŽD (organizace pro spolupráci východoevropských a asijských železnic), ale nesplňovaly všechny požadavky UIC. Typ OSŽD - B měl užší skříň (2863 mm) než později u UIC schválený typ Y/B, boky byly rovné bez zúžení na koncích. Konce střechy vozů typu B mají mohutné zaoblení, které bylo později u vozů typu Y/B nahrazeno mírným zaoblením hrany (porovnej obr. 2 a obr. 3).
vůz řady ABaoddíl druhé třídy typ B/Y
obr.4: typ B, vůz původně ABa 2001obr. 5: oddíl druhé třídy typ B/Y

Do Československa bylo v roce 1964 dodáno 5 vozů typu B, označených jako ABa 2001 až 2005, další dodávka vozů ABa v roce 1965 měla již skříň vozu podle UIC Y/B. Vůz původního označení ABa 2003 byl přestavěn na testovací laboratoř VÚKV, po vyřazení byl zakoupen společností Junior market z Uhlířských Janovic, která jej nechala přelakovat do původní celozeleného nátěru (obr. 2).

Typ Y/B

Roku 1965 dochází u vozů typu B ke konstrukčním změnám, které mají za cíl vozy plně přizpůsobit požadavkům UIC. Byla zvětšena šířka skříně na 2882 mm, skříň se od nástupních dveří směrem k čelům zužuje (patrné na půdorysu vozu řady AB na obrázku 6). Do roku 1973 se vozy s těmito změnami vyrábějí jako jednotný typ UIC Y/B.
vůz typu Y varianta Y/B řady AB, rok výroby 1965 až 1973
obr. 6: vůz typu Y/B řady AB, rok výroby 1965 až 1973

Roku 1965 byly do Československa dodány první vozy typu Y/B řady ABa se čtyřmi oddíly první třídy a pěti oddíly druhé třídy. Šířka oddílu první i druhé třídy 2116 mm byla stejná z důvodu zachování jednotné rozteče oken. Vozy byly vytápěny kombinovaným systémem (topnicový + teplovzdušný). Topnice umístěné nad podlahou pod oknem v kupé zajišťují 70% topného výkonu, kalorifer v prostoru střechy, který ohřívá přiváděný venkovní vzduch, dodává zbylých 30% výkonu topení.

Typ Y/B70

Další změna v konstrukci vozů typu Y, označená jako typ Y/B70, uváděla vozy do souladu s novými požadavky UIC. Prototypy byly vyrobené v roce 1971 jako řada Bme.

Došlo ke změně konstrukce spodku vozu, kde byla provedena příprava pro zabudování automatického spřáhla. Byl zvýšen počet schůdků k nástupním dveřím ze dvou na tři (porovnej obr. 2 a 3). Nově bylo instalováno centrální zavírání nástupních dveří s automatickým zajištěním při rychlosti vyšší než 5 km/h.

Kombinovaný systém vytápění byl nahrazen teplovzdušným systémem, umístěným ve skříních zavěšených pod vozem. Kalorifer má parní ohřívač a elektrické topné spirály rozdělené na dvě větve. Ventilátor žene ohřátý venkovní vzduch kanálem vedoucím po celé délce vozu do výdechů pod sedadly. Systém vytápění je dvoukanálový. Druhý paralelní kanál rozvádí studený vzduch, který je možné pomocí oddílových regulátorů míchat se vzduchem ohřátým a tím je umožněna regulace teploty.
vůz druhé třídy typu Y/B70, původně řady B, po zřízení oddílů pro jízdní kola řada Bd
obr. 7: vůz druhé třídy typu Y/B70, původně řady B, po zřízení oddílů pro jízdní kola řada Bd

V souvislosti se změnou systému vytápění se jednalo též o snížení výšky střechy původně zvýšené z důvodu vytvoření prostoru pro střešní vytápění kombinovaného topného systému. Výška vozu od temene kolejnice by se po zamýšlené úpravě snížila na 4050 mm. Nakonec ale zvítězil požadavek na jednotný vzhled a výška vozu zůstala zachována.

Vozy typu X

Německé spolkové dráhy DB se hned po svém vzniku zabývaly vývojem nové generace rychlých osobních vozů. Byly to původně vozy o délce 23 000 mm, ale jídelní, lůžkové a salonní vozy se již v té době vyráběly v délkách 26 000 mm. První vozy o délce 26 400 mm byly dodány v roce 1951 jako vozy typu Ym, později Yl. Označení „m“ znamená v mezinárodním značení vozů vůz delší než 24,5 metrů.
vůz druhé třídy typu X řady Bmee
obr. 8: vůz druhé třídy typu X řady Bmee

Z důvodů vybočování v obloucích byla skříň vozu ve srovnání s vozy typu Y zúžena na 2825 mm. Počet oddílů ve voze byl v první třídě stanoven na deset a ve druhé dvanáct. V roce 1963 byla stanovena šířka okna vozu X - UIC, činí 1200 mm a počet oddílů ve voze byl o jeden snížen.
tab. 2: parametry vozů typu X
Délka přes nárazníky26 400 mm
Šířka skříně2825 mm
Výška nad temenem kolejnice4050 mm
Vzdálenost otočných čepů19 000 mm
Maximální rychlost140 až 200 km/h

V Německu se vozy typu X osazovaly podvozky Minden Deutz MD 50, v Itálii se pod tyto vozy vázaly podvozky 24 FS, později Fiat typ F.75, které se vázaly i pod první vozy typu Z . Podvozky typu Minden Deutz se začaly vybavovat kotoučovou brzdou a rychlost vozů tak mohla být zvýšena na 160 km/h. Po roce 1974 se s plánovaným použitím v síti vlaků inter-city (inter-city system byl spuštěn 26.9.1971) začaly vozy typu X vybavovat magnetickou kolejnicovou brzdou a rychlost se tak mohla dále zvýšit na 200 km/h.
WRm
obr. 9: typ X, jídelní vůz s bufetovým oddílem řady WRm (původní řady WRab)

Vozy typu X u ČSD

V rámci RVHP, což byla v letech 1949 až 1991 obchodní organizace sdružující socialistické státy, byla výroba osobních vozů pro mezinárodní dopravu zadávána do východního Německa NDR. VEB Waggonbau Bautzen dodal pro Československo prvních 40 vozů typu X v roce 1978. Jednalo se o jídelní vozy s bufetovým oddílem původní řady WRab (později WRRm, pak WRm, viz obr. 9), vybavené v té tobě ještě podvozky Görlitz V a skládacími nástupními dveřmi obdobně jako vozy typu Y.
vůz druhé třídy s bufetovým oddílem typu X řady BRm
obr. 10: vůz druhé třídy s bufetovým oddílem typu X řady BRm

V letech 1984 až 1987 byla realizována dodávka vozů ze série 250 vozů typu X pro ČSD určených pro expresní vlaky. Pro tyto vozy byly typické předsuvné ručně otevírané nástupní dveře se světlou šířkou 952 mm zakrývající 2 stupačky a použití podvozků GP 200. V této sérii byly jako první dodány lehátkové vozy s bufetovým oddílem BRcm, ze kterých bylo 5 vozů přestavěno na řadu BRm (obr. 10).
vůz druhé třídy se služebním oddílem a zavazadlovým prostorem BDbmsee (původně BDmee)
obr. 11: vůz druhé třídy se služebním oddílem a zavazadlovým prostorem BDbmsee (původně BDmee)

Následovaly vozy druhé třídy řady Bmee (obr. 8), u kterých interiér neodpovídal standardu UIC 567-1 (vozy měly v oddílu 8 sedadel), proto byly provozovány pouze na vnitrostátních spojích. V 90. letech došlo u vozů Bmee k úpravě interiéru a vozy bylo možno provozovat i na mezinárodních spojích. Následovaly vozy první třídy řady Amee (rovněž vnitrostátní provoz), dále vozy druhé třídy se služebním oddílem a zavazadlovým prostorem BDmee (obr. 11) a vozy BDmeer, které byly navíc vybaveny zvedací plošinou pro invalidní vozíky.

Vozy typu Z

Eurofima-Wagens, tak se říká vozům s jednotnými technickými parametry, které společně nakupovaly evropské železniční společnosti za finanční pomoci evropské společnosti pro financování železničních projektů Eurofima. Tato firma byla hlavním finančníkem jednotného standardu vozů typu Z, kde je použit větší podíl normalizovaných komponent. Jedním z důvodů vzniku jednotné řady vozů byla nižší cena při nákupu většího počtu shodných dílů.
velkoprostorový vůz první třídy typu Z řady Ampz
obr. 12: velkoprostorový vůz první třídy typu Z řady Ampz

Vozy typu Z mají shodné vnější rozměry jako vozy typu X, délku přes nárazníky 26 400 mm, šířku skříně vozu 2825 mmm a výška od temene kolejnice 4050 mm. U vozů typu Z jsou určeny jednotné požadavky na důležité funkční celky, povinné dosazení klimatizace, namísto skládacích otočných dveří se dosazovaly dveře posuvné později doplněné sklápěcími schůdky. U tohoto typu je ve druhé vozové třídě 11 oddílů a v první 9 oddílů.

V roce 1976 Eurofima objednala prvních 500 sériově vyrobených vozů pro několik železničních správ. Na všechna vozidla se samonosnou ocelovou konstrukcí byly použity podvozky typu Fiat Y S 0272, vybavení interiéru bylo podle návrhu západoněmecké DB. Stejně jako první prototypy vozu UIC - Z (vozy řady ABwümz 227 a Bwümz 237) měly tyto vozy šířku oken vyrobených z vrstveného skla ve druhé třídě 1200 mm a v první 1400 mm. Použita byla klimatizace dvoukanálového systému. Vstupní dveře byly typu Bode-Wegmann. 75% brzdícího účinku zajišťovaly brzdové kotouče a zbývajících 25 % brzdové špalíky, dosazené kvůli čištění a zdrsnění jízdní plochy kol. Byla provedena příprava pro instalaci kolejnicové brzdy nutné při zvýšení rychlosti vozu na 200 km/h.

Ve vozovém parku Českých drah se vozy typu Z objevily s dodávkou nových jídelních vozů řady WRmz v roce 1997 a 1998. Poté byly dodány v letech 1999 až 2000 vozy první třídy Ampz (obr. 12) a druhé třídy Bmz. Tyto vozy byly vystrojeny podvozky SGP 300 a SF 300.

Vozy typu Z1

Vozy typu UIC - Z1 byly vyrobeny ve třech sériích od roku 1985 do roku 1993 v počtu kusů 830. Mezi jednotlivými sériemi jsou nepatrné rozdíly. Zvláštní pozornost byla věnována otázkám bezpečnosti. Vozy jsou vybaveny požárními stěnami z materiálů nehořlavých, nebo bez nebezpečných splodin.

vagony. cz / vagóny / typy osobních vozů