| Úvod | |||
| Pojezdy | |||
| Vagóny | |||
| Fotky | |||
| Technika | |||
| Historie | |||
Vozidla
| |||
| Výstavba |
V polovině třicátých let se rozhodovalo, jaké osobni vozy budou v příštích létech Objednávány pro Československé Státní drány u našich výrobců.
Pro mezinárodní rychlíky přicházely v úvahu Čtyřnápravové vozy. ale pro vnitrostátní rychlíky se počítalo pouze s delším a pohodlnějšími dvou nápravovými vozy.
O konečné volbě zřejmě rozhodly ekonomické důvody, neboť v té dobu už byly v celé Evropě objednávány jen čtyřnápravové vozy. Svou roli zde hrála měrná hmotmost vozu na jedno sedadlo, která vychází u dvounápravových vozů nižší a proto při jejich použití dochází k úsporám trakční energie.
Ústřední konstrukční kancelář koncernu Ringhoffer Tatra použila pro nový celokovový dvounápravový osobni vůz jednonápravové podvozky systému Rybák s dvojitým odpružením. Tento systém byl již použit u rakouských vozů v období kolem roku 1910.
Vnější tvary nového vozu vycházely z kratších osobních vozu tehdejší druhé vozové třídy o rozvoru 8 m. které byly vyráběny od roku 1936 a na svou dobu byly nesporné tvarové velmi vyspělé. Měly dřevěnou oplechovanou skříň a ocelovou kostru spodku vyztuženou vzpínadly.
Vysoká klenutá střecha byla na čelech zaoblena, hladké bočnice přerušovala jen Jediná podélná lišta (poprsnice) pod typickými širokými okny v hliníkových rámech, Někdy jsou tyto krátké vozy nesprávné považovány za rybáky, neboť všechny moderní prvky jejich konstrukce nalezly uplatněni i při stavbě nových vozů
Aby mohly tvořit stylové jednotné soupravy, byly rybáky projektovány v několika variantách. Návrh počítal s osobními vozy tehdejší druhé a třetí třídy, služebními a poštovními vozy. Osobni vozy měly mít vždy tři malé a jeden velký oddíl s postranní chodbou, objevila se však i malá série deseti vozů s jedním velkým oddílem a sedadly na obou stranách uličky.
Slibně vyhlížejícímu programu se do cesty postavila druhá světová válka, čímž se jeho uskutečnění značně narušilo a služební a poštovní vozy se dostaly do výroby až po osvobození. Osobni vozy řady Ce a Be byty vyvinuty v roce 1938 a ve stejném roce byla postavena první série vozů. Během okupace byla postavena většina z dalších šedesáti vozů třetí třídy, jen několik posledních bylo dokončeno až po osvobození. V průběhu války bylo také postaveno třicet vozů tehdejší druhé třídy, pro Slovenské železnice 33 vozů řady Ce a pro místní dráhu Otrokovice—Zlín—Vizovice jeden vůz Tady Bi a devět řady Ci.
Výroba byla obnovena v roce 1947, ve stejné době byly také postaveny vozy pro Turecké státní dráhy, které měly na rozdíl od našich zkrácený rozvor. Celkem bylo postaveno 809 vozů řady Ce a 90 řady Be. Osobni vůz řady Ce byl původně určen pro vnitrostátní rychlíkovou dopravu, byl však užíván pro osobní vlaky. Vůz třetí třídy měl 69 sedadel. Jeho dobré jízdní vlastnosti zajišťovaly dva jednonápravové podvozky systému Rybák s dvojitým odpružením. Celokovová ocelová svařovaná skříň měla vnitřní obložení včetně příček dřevěné. Svařovaná byla i kostra rámu spodku. Vozy měly tlakovou brzdu Knorr Kp a nízkotlaké parní topeni Žárovkové osvětlení s napětím 24 V bylo napájeno přes baterii 118 Ah (nebo 111 Ah) dynamem o jmenovitém výkonu 1000 W. Vozy byly vyráběny vagónkami koncernu Ringhoffer Tatra: Závody Smíchov, Studénka a Kopřivnice, pak ještě Královopolskou Brno a Továrnou na vozy v Kolíně. Výroba pokračovala i po válce, kdy se kolínská vozovka stala součásti národního podniku Vagónka Tatra.
První série vozů pocházela z let 1938 až 1945. druhá vznikla v létech 1946 až 1949. Vozy obou sérii se lišily v několika detailech:
V roce 1936 byly dokončeny vozy řady Ce. označené čísly 3-3000 až 3-3009. Další vozy do čísla 3-3360 byly vyrobeny do konce války. Posledních patnáct kusů bylo v Kolíně dokončeno až po válce, protože byly během stavby poškozeny náletem.
V polovině roku 1947 byl předán první poválečný vůz třetí třídy a výroba pokračovala až do roku 1949, Celkem byla v označení zaplněna číselná řada od 3-3000 do čísla 3-3817 S výjimkou čísel 3-3739 až 3-3747, která zůstala neobsazená.
Osobni vozy řady Be měly v provedení druhé třídy 47 měkkých čalouněných sedadel. Svařovaná celokovová kostra rámu spočívala na dvou je dvounápravových podvozcích systému Rybák. Svařovaná celokovová skříň s dřeveným obložením a dřevěnými příčkami měla stejný tvar jako skříň vozu řady Ce třetí třídy. Lišila se Jen větší šířkou oddílů a tím í menším počtem oken. Rozdíly mezi vozy první a druhé série byly podobné
jako u vozů řady Ce. První série měla kratší tyčové nárazníky, druhá delší trubkové nárazníky a tím i větší délku, ačkoliv rozměry skříní i rámu byly stejné.
Celkem bylo postaveno 90 vozů tehdejší druhé třídy. Dodávky první série zahájily v roce 1940 závody Ringhoffer Tatra v Praze a Továrna na vozy v Kolíně. Poslední z třicetikusové série vyjely ze smíchovské vagónky o rok později. Vozy byly označeny čísly 2-0300 ar 2-0329.
Druhá série vozů 2-0330 až 3-0389 byla vyrobena v
létech 1948 až 1949 v kolínském závodě Vagónky Tatra.
Po zrušení třetí třídy byly vozy s čalouněnými sedadly přeznačeny na první třídu, po zrušení vozů první třídy v osobních vlacích se všechny osobní vozy s podvozky systému Rybák staly vozy druhé třídy.
Koncem roku 1967 se začal zavádět mezinárodní systém číslování vozů a tak dostaly rybáky dvanáctimístné číselné značení. Režim vozu byl 50, takže první čtyři číslice u všech vozů 50 54. Dále byl vozům přidělen interval 24-20 až 24-23.
inventární trojčíslí respektovalo až na výjimky
pořadí z roku 1957 a pak následovala kontrolní číslice. V roce 1983 bylo zavedeno mezinárodní písmenné označení, takže rybáky v té době už všechny druhé třídy dostaly označení Baa. Nápisy byly původně bílé, označení vozové třídy
a vlastnická značka červeně stínvány.
Od roku 1950 se zaváděly nápisy žluté barvy a od roku 1990 opět bílá barva.
V šedesátých letech byly ze střechy vozu demontovány toulcové návěstní držáky a na čelo vozu byly dosazuvány nové, mezinárodně unifikované.
Parametry společné pro všechny řady
| Brzda |
|
| Provedení stupátek | dubová prkna |
| Okna |
|
| Zavazadlové police | dvojité z dřevěných desek nebo laťové |
| Přechody mezi vozy | přechodový můstek, přechodová dvířka, shrnovací zábradlí |
| Elektrické rozvody |
|
Vozy vyrobené jako řada Be
| Hmotnost prázdného vozu | 22 000kg |
| Počet sedadel v oddílech | 47 |
| Nejmenší oblouk plnou traťovou rychlostí | 150 m |
| vytápění | parní nízkotlaké WFR |
Vozy byly vyrobeny jako vozy druhé třídy při tehdejší existenci tří vozových tříd. Po zrušení třetí vozové třídy (1956/1957) byl tento vůz označen řadou Ae a používán jako vůz první třídy. V průběhu 60. let se přestala v osobních vlacích používat první třída a tak byly rybáky řady Ae přeznačeny na řadu Be a používány jako vozy druhé třídy. Na první pohled se od vozu vyrobeného jako řada Ce pozná podle šesti oddílových oken místo sedmi u vozu Ce. Sedadla byla pevná čalouněná se sklopnými opěrkami ruky. Materiál čalounění byl vlněný moket.(foto nahoře) Na nákresu vpravo je vůz Ae první série.
Vozy vyrobené jako řada ce
Vozy byly vyrobeny pro tehdejší třetí třídu to jest s pevnými dřevěnými sedačkami.
Část vozů měla v opěře zad čalouněný pruh. Po zrušení třetí vozové třídy byly vozy Ce přeznačeny na Be
Na nákresu vlevo je vůz druhé série.
| Hmotnost prázdného vozu | 21 500kg |
| Počet sedadel v oddílech | 69 |
| Nejmenší oblouk plnou traťovou rychlostí | 150 m |
| vytápění | parní nízkotlaké WFR |
Řada Dsd
Výroba začala v letech 1946-1947. V roce 1948 byl změněn vzhled skříně, která byla vyrobena užší a doplněna vyhlídkovými okny pro vlakvedoucího
| Hmotnost prázdného vozu | 19 000kg |
| Ložná hmotnost | 7500 kg |
| Nejmenší oblouk plnou traťovou rychlostí | 150 m |
| vytápění | parní nízkotlaké WFR |
Řada F
| Hmotnost prázdného vozu | 22 100kg |
| Ložná hmotnost | 7000 kg |
| Nejmenší oblouk plnou traťovou rychlostí | 150 m |
| vytápění | parní nízkotlaké WFR + nezávislé kamny |
| Přechod mezi vozy | Vůz je řešen jako neprůchozí |
Rok výroby I. série 1947-1949, II. série V roce 1955, celkem bylo vyrobeno 58 kusů. Od roku 1983 se zavádí mezinárodní řadové označení Postaa. Vozy byly dodatečně vybaveny průběžným kabel elektrického vytápění.
Prameny: Miloš Kratochvil, Jindra-Frolík, Ivo Mahel (Železničář, Osobní vozy ČSD 1967, Dráha)
vagony. cz / vozidla / Rybák |