Rámovým vozidlem rozumíme vůz uložený zpravidla na dvou nápravách, vedených ve společném rámu spodku. Další možností uspořádání pojezdu je uspořádání podvozkové, kde je skříň vozu je uložena na dvou nebo více samostatných vozících volně otočných vůči spodku vozu. Ne všechna dvounápravová vozidla mají rámové uspořádání pojezdu, existují totiž i jednonápravové podvozky, jako jsou podvozky typu Rybák, nebo VÚKV typ 8-807.8. Nejspolehlivějším vodítkem při určení, jedná-li se v konkrétním případu o vozidlo s pojezdem rámovým či podvozkovým je to, že podvozky mají vždy vlastní rám, který u rámového uspořádání chybí.
Při zvyšování délky vozu a tím i jeho rozvoru (vzdálenost středů krajních ložiskových čepů)
dvojkolí dochází k nevýhodnému postavení náprav v oblouku koleje, jak je patrné na obrázku vpravo.
Je nutno, aby dvojkolí vozu měla možnost zaujmout radiální polohu, tedy polohu, při které osa nápravy směřuje
do středu oblouku.
U starších konstrukcí byla otázka rejdových (natáčivých) náprav řešena vzájemným vázáním těchto náprav, podobně jako je tomu na obrázku vlevo.
U soudobých konstrukcí se výhradně používá volných rejdových náprav, kde
je volnost pohybu dána řešením závěsů vypružení a vůlemi v rozsochovém vedení dvojkolí.
Z hlediska rejdovnosti náprav je mezi vodícími příložkami rozsoch a osazením ložiskové skříně ponechána vůle v podélném
i příčném směru, umožňující natáčení dvojkolí v oblouku.
Rozměry X1 a X2 na obrázku vpravo dole jsou potřebné příčné a podélné vůle rozsochového vedení, vůle mezi vodítky rozsoch a osazením ložiskové skříně.
Dvojkolí železničního vozu se vůči rámu vozu nemůže pohybovat libovolně, ale je s ním ve vzájemném vztahu, který nazýváme vedení dvojkolí. Vedení dvojkolí stabilizuje dvojkolí železničního vozu s vymezenými vůlemi v příčném a podélném směru.
Vedení dvojkolí v podélném i příčném směru je u rámových vozidel tvořeno dvojicí rozsoch
přinýtovaných nebo přivařených k
podélníkům spodku vozu. Mezi vodítky rozsoch se pohybuje ložisková skříň
opatřená osazením, které zabezpečuje skříň ve vedení.
Obě rozsochy jsou ve spodní části spojeny rozsochovou sponou, která
zabezpečuje rozdělení podélného zatížení na obě rozsochy.
Díky podélným a příčným vůlím v rozsochovém vedení se dvojkolí v oblouku natočí směrem do středu oblouku, podobně jako na obrázku vlevo.
Vypružení rámového pojezdu tvoří listová pružnice, která se spodní částí své objímky opírá o horní plochu ložiskové skříně. Vozová skříň je pomocí koníků vázána na konce pružnic. Zavěšení pružnice na koníky je pomocí šikmých závěsů, které jsou vedeny šikmo z důvodu stabilizace dvojkolí v rovnovážné poloze, kdy při vychýlení ložiskové skříně v podélném směru vzniká síla vracející ložiskovou skříň do střední polohy.
Jednotlivé funkční celky rámového pojezdu jsou vázány k podélníku spodku vozu. Samostatně je vázáno vypružení, jehož koníky jsou přivařeny, nebo přinýtovány k podélníku. K podélníku je rovněž upevněno vedení
dvojkolí (rozsochy) a samostratné upevnění má brzda.
Rozsochová spona.
Podélník vozu
Ložisková skříň
Při zvyšování únosnosti vozu bylu nutno současně dodržet zatížení náprav, s ohledem na přechodnost tratě. U rámových vozidel je možné provést snížení nápravového
tlaku podepřením vozu další nápravou. Vnitřní náprava, umístěna ve střední části délky vozu, v obloucích vybočuje a z tohoto důvodu je nutno vnitřní dvojkolí v
rámovém uspořádání provést se zeslabenými okolky, nebo jako příčně posuvné.
Rámové uspořádání kolejového vozidla je možno v běžném provozu spatřit pouze u nákladních vozů. U vozů určených k přepravě osob je vyžadováno dvojité a příčné vypružení a to je možné realizovat pouze u podvozkového uspořádání. U starších konstrukcí osobních vozů, dnes je můžete vidět pouze u historických jízd, bylo u vozů osobní dopravy rámového uspořádání použito alespoň pružného zavěšení pružnic. Při takto sériově zařazené pružině je výsledná tuhost vypružení nižší, což při vypružení vozidla listovými pružnicemi alespoň částečně zlepšilo kulturu cestování.
Orientace sklonu šikmých závěsů pružnice nemusí být vždy tak jak jsme zvyklí, to jest že horní konce směřují k sobě. U vozu původní řady Ci, rok výroby 1911 až 1916 je tomu právě naopak.
Pružný závěs pružnice vozu řady Ce
vagony. cz / pojezdy / rámové |